Jiří X. Doležal: Trapná diskuse o školství

(zdroj: www.reflex.cz | Autor: Jiří X. Doležal)

Debata o inkluzi handicapovaných dětí do „normálních“ škol je až trapná svou nekompetentností. Přítomnost postižených mezi zdravými je totiž nenahraditelná část výchovy, vzdělávání a formováním žádoucích postojů těch zdravých dětí.

homebox-yellow-back

Znal jsem jednu o generaci starší dámu – skutečnou dámu, která odstavovala malíček při pití ze šálku a ráda hovořila o své noblese. Když ale uviděla vozíčkáře, stereotypně opakovala větu: „Kdo se na to má koukat?!“ Byla to starší žena, proto jsem jí nikdy neodpověděl slovy: „Ty se na to máš koukat, ty zdravá krávo!“ Škoda, že jsem to neudělal, protože když sleduji diskusi, jak začleňování dětí do normálních škola napadl prezident Zeman, zřejmě jsem měl.

Svět, přestože televizní reklamy ukazují pravý opak, není osídlen pouze mladými, krásnými, inteligentními, zdravými a perspektivními lidmi. Jsou mezi námi také lidé slepí, hluší, pohybově handicapovaní, a tudíž na vozíčku či na berlích, mentálně handicapovaní, podivíni s Aspergerem a koktaví. Proto by se o jejich existenci měly děti dozvídat co nejdříve, a od první třídy se učit je znát, akceptovat, a sdílet s nimi společný svět.

Bolševismus zavíral postižené do ústavů, nebo je v lepším případě nechával zavřené doma. Většinová společnost o nich v podstatě nevěděla. Přitom tito lidé jsou naprosto rovnocennými spoluobčany, nikdo nemá sebemenší právo se nad nimi ofrňovat nebo jimi pohrdat. Proto by měli být součástí „normální“ zdravé společnosti, a ne nějakého ghetta postižených. To je cílem inkluzivního školství, a je nepochopitelné, jak to někdo může nechápat.

Podle mého názoru by totiž v každé třídě prvního stupně základní školy měly být alespoň tři handicapované děti. Jeden vozíčkář, jeden hluchý, a jeden lehce mentálně retardovaný. A jedna asistentka na všechny tři. Na toho retardovaného by se nečekalo s výukou, prostě by zaostával, stejně jako by ten vozíčkář zaostával v tělocviku. Nic strašného. A od páté třídy – kdy držet mentálně retardovaného ve společné třídě se zdravými asi ztrácí smysl – by na každé škole byla na druhém stupni jedna třída školy praktické – pro ty hloupé či retardované, aby je zdravé děti potkávaly alespoň v jídelně a o přestávkách. Aby se jim například naučily děti pomáhat. Tímto opatřením – které by nebylo nijak drahé – by děti od nejútlejšího dětství chápaly, že jsou mezi námi i nějak odlišní, a že je to úplně normální.

Je samozřejmé, že pokud je dítě napojené na umělou ventilaci nebo jde o těžce mentálně retardovaného agresivního autistu či sociopata, tak nemá v „normální“ škole místo. Takových je ale mezi postiženými menšina. Většina je schopna socializace a vzdělávání v „normální“ škole, a také do ní patří. Jen inkluzivním školstvím totiž dokážeme dětem naplno vštípit hodnoty jako ohleduplnost, soucit a tolerance k odlišným a slabým. Tedy hodnoty, které zjevně chybí Miloši Zemanovi, který inkluzivní školství zpochybnil.

 
  • Iveta Kodýtková

    Souhlasím-a těžce retardované -do ústavu, ať je nevidí ani jejich matky….viz Respect, či se pletu?

  • Adela Makovinská

    V dnešnej dobe rozvoja techniky a stavebných možností je možná taká úprava prostredia v základných školách i stredných školách, aby každé telesne postihnuté dieťa mohlo byť vzdelávané doma, čo najbližšie k svojej rodine. Ak má táto spoločnosť peniaze na bohapusté míňanie financií na politikov, ktorí produjujú len tliachanie, musí mať aj na vzdelávanie detí. Je jedno či s postihnutím, či bez. V ohľade vzdelávania sú si všetky deti rovnocenné. za takéto reči by sa mal Zeman ospravedlniť a podať demisiu. To jediné by mu ešte zachovalo tvár.

  • Eka Striga Balašková

    Mám 5ročného synovca. Moje chodítko je jeho „auto“, mojimi hokejkami (barlami) strieľa laserové alebo elektrické lúče a kamarátom v škôlke vysvetľuje, prečo niekto sedí na vozíku. Dúfam, že jeho generácia o 20-25 rokov nebude chápať, čo tu riešime. Tak, ako dnešní dvadsiatnici nechápu napríklad nemožnosť cestovať do Rakúska.

  • Alena Tichá

    Milý Jiří X Doležele! Mile jste mě překvapil a to v krátké době podruhé! Děkuji!!!

  • Hancho

    Dobrý den. Myslím, že na každého z nás může jednou dojít. A i Miloš Zeman si může svými myšlenkami zadělat na budoucí problém. Třeba si může sám způsobit úraz a pak mu nikdo nepomůže. V praxi sice ano, ale v péči lékařů se z něj stane pouhý objekt léčení. Takových lidí je víc, co jsou přesvědčeni, že se nikdy nemohou dostat do stavu bezmoci. Bohužel, lidská společnost se čím dál více zaměřuje na výkon. Kdo je jen trochu pomalejší, je vyřazen, bez práce, bez přátel, nemá možnost se vzdělávat a t.d. Naše děti podstupují různé zkoušky způsobilosti už od školky. Pak zažívají pocity frustrace, že nemohou jít na základku ve stejný rok jako ostatní. Jak mají přijmout mezi sebe postižené dítě, když jim není dovoleno tolerovat sebemenší zádrhel sami u sebe?