Kde přebývá láska. Příběhy z Janských Lázní


Dětská lázeňská léčebna Vesna disponuje 330 místy pro děti a léty sehraným kvalitním týmem zdravotníků. Zatím. (Foto – Karel Růžička)

(Haló noviny) České zdravotnictví ročně spotřebuje zhruba 280 miliard korun. Necelá setina proteče skrz lázeňství. České lázně byly po staletí evropským a světovým fenoménem. Československo a Česká republika je řadily k »rodinnému stříbru«. V posledních letech, zdá se, však »stříbro« černá.

Tzv. moderní medicína zvládla léčení řady nemocí efektivněji, než je dosahováno lázeňskými léčebnými procedurami. Proto mnoho jejích protagonistů a zastánců zpochybňuje účinnost lázní, nebo jim vůbec nepřiznávají léčebný účinek a uznávají pouze význam pro rehabilitaci.

title="Celá perepuť maminek, které se vydaly se svými postiženými dětmi na odpolední vyjížďku nad Janské Lázně. »Vozový« park tří kočárků vyšel na zhruba 150 000 Kč.  "

Proti tomu se staví část pacientů a lékařů a asi drtivá většina samospráv lázeňských míst. Pacienty k obraně lázní vede krom účinku zvyk a jejich dlouhodobé renomé. Lázeňští lékaři cosi z kritiky přiznávají, ale jinak se mohou opírat, jak dokládají slova prezidenta Evropského svazu lázní Martina Plachého, o fakt, že české lázně jsou především léčebnými zařízeními na vysoké úrovni, což dokazuje nejvyšší počet úspěšně absolvovaných certifikací medicínské kvality Evropského svazu lázní ze států EU. Lékařům na obou stranách barikády jde o živobytí a peníze, je to konkurenční boj o prostředky veřejného zdravotního pojištění. Z českých poměrů posledních desetiletí lze usuzovat, že boj je špinavý tak, že žádná lázeň by účastníky neočistila. Samosprávě jde také o živobytí, ne zastupitelů a úředníků, ale obyvatelstva často jen městeček, neboť léčivé prameny příroda většinou neumístila do krajiny vhodné pro výrobní haly a farmaření, nýbrž do míst méně přístupných, kde jsou lázně pro obyvatelstvo hlavním zaměstnavatelem a zdrojem příjmů pro místní podnikatele.

Symbol

Symbolem sporu se v posledních měsících stala dětská lázeňská léčebna Vesna v Janských Lázních. Velký objekt pro 330 dětských pacientů, vesměs s doprovodem, měl jako léčebna skončit. Státní léčebné domy v Janských Lázních, disponující přibližně osmi sty místy, totiž nejsou tak naplněny, aby si na svůj chod vydělaly. Pacienti, resp. jejich rodiče se vzbouřili, taktéž personál. Začalo veřejné hledání příčin.

Fakt, že obsazenost lázní dlouhodobě klesá, uznávají obě strany, spor se vede o to, nakolik to je proces objektivní kvůli vývoji medicíny a nakolik subjektivní, jak jej lze brzdit, zastavit, jak byl akcelerován samotnými účastníky. Jaký mají podíl rozhodnutí ministerstva, jaký zdravotní pojišťovny, jaký manažerské schopnosti ředitelů?

Malá neposeda Majdalenka v jednom z mála okamžiků, kdy se zastavila a obdivovala vodníka a další vodní zvířátka a příšerky u jezírka před výletní restaurací nad "Jánkami". Majdalenka má těžký centrální hypotomický syndrom. Měla abnormálně povolené svalstvo. Dle maminky Pavly »byla jak hadrová panenka«. Majdalence je pět let, duševně asi polovina. Zajímá se o okolí, chodí drobet v předklonu a naširoko, ale to její činorodost na terase restaurace nad Janskými Lázněmi, kde sedíme s několika matkami a postiženými dětmi, nebrzdí. Přesto se neodvažuje daleko, občas tak za jeden roh, aby maminka byla na dohled, či na doslech. Byly ale doby, kdy to zdaleka tak dobré nebylo. Chodí teprve rok. Několik prvních měsíců života se ani pořádně nehýbala. Začala se otáčet, když ostatní děti v jejím věku už sedí či lezou. Vždy pomohly »Jánky«, v nich začala kousat, mluvit, chodit. Pavla se sice dětem plně věnuje, leccos si nastuduje, ale cvičení s odborníky, jejich rady, diagnózy aktuálního stavu a podle toho zavádění nových cviků, intenzitu a komplexnost léčby a péče nemůže nahradit. A to lékaři tvrdí, že Majdalenka dělá pokroky úžasně rychle. Teď pro ni přichází doba zvládnutí jemné motoriky, zatím má ručičky »hrabavé«, nikoli »pinzetové«. Takže navlékání korálků ap. Než to »Majda« zvládne, tak bude mít Pavla korálů možná jako africká královna. Ale co, vždyť bude mít doma princeznu. I když někde v hloubi duše je obava, zda se fyzická rehabilitace a psychický vývoj Majdalenky nezastaví.
Mít postižené dítě je značná psychická, časová a finanční zátěž. Kočárek pro ně stojí 40, 50, nebo také přes 80 tisíc korun. »Když naložím kočár s ortézou do auta, tak to je dražší než to auto,« přibližuje další z maminek Lenka. I přes tuto cenu ale jeho dílenské zpracování nebylo nic moc a během dvou týdnů vypadly všechny šroubky. Ostatní maminky jsou na tom podobně. Bez sponzorů či nadace by si speciální kočárek pořizovaly velmi těžko. Vždyť třeba speciální boty pro Majdalenku stojí přes 1500 Kč. Třikrát za rok…

Maminky si pochvalují střediska rané péče. Dostávají tam rady a informace, kontakty na lékaře, nadace (např. Naše dítě) a sponzory, pomohou s cvičením, masážemi, hračkami. Najít školku a školu, to je další problém. Zejména mimo metropoli to žádá dojíždění, stěhování. A též placení, či připlácení. Školka je přitom velmi důležitá – motivuje, ostatní děti jsou vzorem. Majdalence mateřská školka pomohla naučit se jíst a zčásti se obléknout. Základní škola? Většinu napadne Jedličkův ústav v Praze, už 100 let mimořádně pečující o postižené děti. Ano, pokud jsou vzdělavatelné. Ty s těžším postižením musejí rodiče vozit třeba do speciálních škol Starostrašnická nebo Zahrádky.

Útočiště pod útokem

Léčebna Vesna je v tomto systému pro děti a rodiče mimořádně důležitá, vlastně nenahraditelná. Díky pravidelnému dojíždění – dosud sem jezdily děti většinou dvakrát ročně na čtyři týdny – je lékaři znají od mala. Vidí pokroky a vnímají je více a kvalifikovaněji než rodiče. Modulují další cvičení, péči a výchovu. Obvodní pediatři mohou být sice velmi ochotní, ale znalosti, přehled a zkušenosti specialisty nemohou nahradit. Navíc je to »škola« i pro maminky. Nejen kvůli lékařským radám a osvojení cvičebních technik a dalších detailů péče. Je to také neformální »informační banka« poznatků a zkušeností ostatních maminek. Co zabírá, co kde koupit, jaká kde je mateřinka či škola, jaké služby, jací sponzoři, jaký web… Vznikly tak často party, které se pravidelně sjíždějí na stejný termín. Pobyt v lázních je totiž určitým oddychem, nabráním sil, »léčbou« i pro rodiče, kdy je vytržen z každodenní rutiny, kdy kvalifikovaný personál pomůže a potlačí jeho pochybnosti, zda on doma péči zvládá dobře, pobyt je impulsem nejen pro dítě, ale i pro něho, pokroky ve Vesně dosažené mu dodají další sílu a vůli. Přitom náklady na měsíční pobyt se počítají v desetitisících korun. Přesto ani ve Vesně nedělají zázraky, tím spíše na potkání, takže se nelze divit, že někteří rodiče se obracejí i k léčitelství a podobným technikám, jen aby pomohli tam, kde dosavadní léčba a lékařství zatím nepomohly.

Nyní to bude s pobyty ve Vesně horší. Indikační seznam omezil délku a frekvenci. Prodlouží-li lékař pobyt na šest týdnů, sotva budou moci přijet ve stejném roce ještě jednou. Letos ještě rodiče promptně zareagovali a objednali pobyty, takže dítě, kterému pobyt skončí, hned střídá další. Proto zprávám, že by se nevytíženost Vesny počítala na desítky procent, »naše« maminkovská komunita nevěří.

Postižené dítě však není pro rodinu jen záležitostí peněz a dostupnosti odborné péče. Je to také zkouška manželství. Zejména pokud jde o vady vrozené, následky po úrazech a chybných zákrocích lékařů jsou přijímány jinak. Žádná z maminek si nestěžuje, ale – možná se mýlím – z vyjádření některých se mi zdá, že by přivítaly od partnerů větší sounáležitost, že to asi prožívají poněkud jinak, než ony. Ještě větší potíže jim někdy vyvstaly v rámci širší rodiny – že ony za to mohou, že děcko je postižené.

Jaroušek je »ležák«. Spastik. Mentálně je mu asi osm. Měsíců. Fyzicky je mu více – deset. Roků. Na rozdíl od Majdalenky má svaly naopak strnulé. Lenka si Vesnu chválí, vždy mu zde pomohou s uvolněním svalstva. Působí na něho také muzikoterapie, uklidňuje ho. Perspektiva? Škola v »Jedličkárně« určitě ne.

Podle prezidenta Svazu léčebných lázní Eduarda Bláhy lázním kvůli razantní změně indikačního seznamu ubylo přes 50 % pobytových dnů pojištěnců – snížen byl počet a zkrácena délka pobytů. Pojištěnci přitom tvořili asi 56 % přenocování, mimo karlovarský trojúhelník až 90 %. Návrat ke starému indikačnímu seznamu ministerstvo zdravotnictví odmítlo. Ministr Leoš Heger (TOP 09) sice po vzedmutí občanské a odborné obrany Vesny tvrdil, že ji nezruší, neboť je to specializované pracoviště pro děti s týmem, který třeba zachovat, leč zastánce Vesny nepřesvědčil. Odvolal ředitele státních Janských Lázní Romana Koudelu, ale novým jmenoval Josefa Šimurdu. Koudele, který v »Jankách« šéfoval 23 let, byť Heger si myslí, že jen 10 až 15, zamýšlel Vesnu zavřít, Šimurda pár dní po nástupu propustil 45 zaměstnanců. Pardubického exhejtmana Radko Martínka (ČSSD) jeho jmenování překvapilo: »To snad není možné… Šimurda jako ředitel pardubické nemocnice nekomunikoval a nemocnice se za něj propadla do dluhů. Z nich se začala dostávat až za nového vedení.« Za Šimurdu se ale kdysi v Náchodě i v Pardubicích část lékařů postavila, prý nešlo o ekonomiku, nýbrž o směřování nemocnic, on chtěl více spolupracovat se soukromníky. O důvěryhodnosti Hegera by mohli pohovořit lékaři zapojení do akce »Děkujeme, odcházíme«, resp. zakoušející realitu, která pak po dohodě s ním nastala. Každopádně nad jeho představou, že do nevytížené Vesny třeba brát dospělé pacienty, a také turisty a lyžaře, už jen rodiče malých pacientů povzdychli: 1. vybavení je uzpůsobeno pro děti, tudíž by se muselo pořizovat nové; 2. v léčebně moc klidu není, děti jsou hlučné, v noci pláčou či křičí, takže 3. hradit zde za noc 900 Kč, když v okolí je řada chat a hotelů za 300 Kč, je scestná představa. Šimurda má ovšem též představu, že wellness pro dospělé a nelázeňští hosté to vytrhnou. Náměstek královéhradeckého hejtmana Otakar Ruml (KSČM) upozorňuje, že kraj cosi pomůže, ale péče o děti a státní lázně jsou povinností zejména státu.

V České republice je 37 míst s lázeňskou léčebně-rehabilitační péčí léčící asi sto nemocí. Působí v nich úhrnem 90 subjektů s 27 tis. lůžky. Dle zdravotnických odborů je lázní 88, z nich 79 soukromých. Loni vykázaly 361 tis. pacientů, resp. 4,7 mil. osobodní. Pojišťovny vyslaly přes 95 tis. pacientů, z toho více než 9000 dětí. Léčení si hradilo přes 106 tis. tuzemských a bezmála 159 tis. zahraničních klientů. Meziročně se množství hostů skoro nezměnilo, počet pacientů od pojišťoven ale klesl o 17,4 % a počet domácích, kteří přijeli za vlastní, o 4,3 %, naopak počet zahraničních vzrostl o 18,9 %.

Nový indikační seznam, dle odborů, způsobil propad příjmů lázní o více než 40 %. Provozovatelé lázní proto propustili 2,5 tis. zaměstnanců, dalších 10 000 je ohroženo, přitom platy už klesly na 60 % průměrných výdělků. Podle Hegera klesají počty lázeňských hostů tři roky, ačkoli prý lékaři nemají žádné limity na vypisování poukazů. Dle odborů se však lékaři obávají poukazy psát i tam, kde by mohli.

Oponenti lázní zdůrazňují, že pokles lázeňských hostí, zvláště dětí, je dán demografickým vývojem a soudobou medicínou, která během pár dní napraví žlučník stejně jako lázně za několik týdnů. Moderní medicína ale »má své ale«. Je schopna zachránit novorozence, jež by v minulosti nepřežili. Jenže průvodním jevem záchrany života je zvýšený výskyt vad a nemocí, které z nich činí pacienty ve Vesně a podobných lázních. Zcela nenahraditelné a nekrátitelné jsou pobyty kvůli svalovým onemocněním, podtrhuje předseda Národní rady osob se zdravotním postižením Václav Krása. Při nich žádná chirurgie nebo prášky nepomohou, musíte odcvičit potřebný objem, takže žádné tři týdny místo čtyř apod. Tedy z hlediska objektivního léčebného efektu, z pohledu ministerského křesla Leoše Hegera a spol. to problém není, vždyť v České republice byly v posledních letech uzdraveny tisíce lidí, jako by inkoust per revizních lékařů pocházel z Lurd.

Peníze, nebo život

Jiný inkoust však mělo bezmála 20 tisíc lidí, kteří podepsali petici, aby Vesna měla jiný osud než zavření.

Nebyli však první. V r. 2009 byl jiný osud pro ni a ostatní státní zařízení v Janských Lázních připraven – privatizace. Za ministra Tomáše Julínka (ODS) měly být za 500 mil. Kč prodány předem vybranému zájemci Česko-moravské lázeňské, která patří místopředsedovi ODS Pavlu Drobilovi a předsedovi představenstva Lázní Darkov Jaroslavu Čánkovi. Kšeft padl s pádem Topolánkovy vlády a nebyl dotažen ani po nástupu vlády Nečasovy, ač se Drobil stal na čas ministrem. Možná nebyl po aféře s korupčním podezřením, které ho stálo ministerský post, při penězích. Ministr financí Miroslav Kalousek ale zamrzlou privatizaci oživil a letos chtěl lázně za zhruba 508 mil. prodat. Přišel ovšem další skandál s korupčním stínem a padla celá vláda. Takže kdo ví, zda a kdy se sejdou čas a peníze zase dohromady.

Potřeby pacientů možná leží někomu z kompetentních na srdci, hlavně ale, že neleží na jejich peněženkách. Jakýkoli obor může český ministr zdravotnictví utlumit, či povznést tím, jak finančně ocení příslušnou diagnózu. Teď je tento »Černý Petr« klientem v lázních. Až je dostane do červených čísel a budou co prodělečné prodány, tak bude moci jít o nemovitost dál a ministr tiše napraví minulé diagnostické pochybení.

Lidské společenství nevytváří tolik prostředků, aby je zdravotnictví nemohlo spotřebovat. Každou léčbu lze vylepšit, doplnit, nahradit, jen na to mít. Mělo by se proto většinou hrát dle zásady za málo peněz co nejvíce muziky. Někdy za milion lze vyléčit pět lidí, jindy to nestačí ani na jednoho. Řešením není vrhnout vše na léčení »nejlevnějších« nemocí a úrazů, léčit je nutno všechny stavy a živit všechny lékařské obory a příslušný vědecký výzkum, aby pokročily, ale určité vodítko to je. Hegerovy proklamace, že zvýšené příjmy resortu byly nasměrovány na nejtěžší nemoci, zní působivě, ale je to populismus. Zachránili jsme tím třeba 100 lidí s nemocí X, ale 500 jich zemřelo na nemoc Y. To není na řediteli nemocnice, aby kličkoval mezi tlaky pacientů, tato strategická volba je na ministrovi. Druhým aspektem je komplexnost zdravotního stavu a léčby. Nestačí operace orgánu, likvidace bakterií, srůst zlomeniny, když není napravena psychika, jež tělo oslabila, vedla k určitému konání, když ostatní svaly jsou chabé, takže dotyčný člověk opět spadne a cosi si zlomí, když kvůli životnímu stylu selžou další orgány atd. V tomto mají lázně šanci, neboť tam lékaři nemusejí a ani nemohou být jen jako montéři rychloservisu, co vymění porouchaný díl těla a spěchají dál, nýbrž mohou s pacientem pracovat komplexněji.

Socha vedle vchodu do dětské lázeňské léčebny Vesna a Zdenka se starší dcerkou.Zdena je v »Jankách« se dvěma holčinami. Starší má respirační problémy, o mladší odpoví: »My máme leukémii.«

Kolikrát za život na vás dýchne ďábel? Kam prý nemůže, tam nastrčí ženskou – nebo je to tak, že tam nemůže, protože tam je ženská? Matka, maminka! Pavla, Lenka, Zdena a tisíce dalších jsou a budou maminkami fakticky malých dětí celých 24 hodin, a to do konce života. Děti jsou navázány na ně a ony na děti. Tady si rodičovská pozornost nemůže vybrat volno, dovolenou. Čas, kdy je postižené dítě v klidu, musíte využit na přípravu sebe a okolních podmínek pro zakrátko přicházející čas, kdy vás opět bude potřebovat. To je maraton ne na desítky kilometrů, ale na desítky let.

Vesna je »občerstvovací stanicí«. Místem, týmem pracovníků, komunitou přátel. Chirurgové mohou tu pumpu uprostřed těla transplantovat, srdce však transplantovat nemohou.

Karel RŮŽIČKA
FOTO – autor

Zdroj: Kde přebývá láska – Haló noviny