Miloš Velemínský, autor knihy příběhů rodičů postižených dětí

ceskobudejovicky.denik.cz

Pediatr a bývalí děkan Miloš Velemínský. Autor: Deník/Radek Gális.Kolik věhlasných lékařů se během uplynulých desítek let zapsalo do života  Jihočechů. Českobudějovická nemocnice slaví stoleté výročí a k osobnostem, které svou odborností a zkušenostmi pomáhaly vytvářet její renomé, patří i pediatr Miloš Velemínský.

Lékař, který byl před lety i děkanem Zdravotně sociální fakulty Jihočeské univerzity, získal před několika lety od budějovického primátora Juraje Thomy medaili Za zásluhy.

Během uplynulých let publikoval Miloš Velemínský řadu odborných materiálů, ve kterých zachytil bohaté lékařské zkušenosti. Vydal např. knihy Nenuťte mě na nočník nebo Naše dítě špatně spí, ale jedné knížky si, jak přiznává, váží nad všechny ostatní.

Před dvěma lety vydal příběhy rodičů postižených dětí a knihu nazval Celebritami proti své vůli. „Svědectví o statečnosti žen, které pečují o své postižené děti, jsem připravoval několik let,“ prozradil Miloš Velemínský.

„Slovo celebrita je odvozeno od latinského slovesa celebrare čili oslavovat. Celebrita znamená znamenitost, váženost a proslulost. Knihou jsem kromě matek a rodin postižených dětí oslovil také širokou veřejnost, protože jsem si přál, aby se alespoň na chvíli někteří z našich spoluobčanů zamysleli nad jiným způsobem života. Žen s takovýmhle osudem je celá řada a některé z nich jsem v knize zachytil,“ prozrazuje Miloš Velemínský s tím, že čtenář zde najde dvě desítky silných příběhů.

„Tahle knížka je zřejmě nejdůležitější z těch, které jsem napsal,“ pokračuje pediatr s tím, že narození postiženého dítěte je velká zátěž a zároveň výzva. Současná moderní medicína sice dokáže doslova zázraky, ale postižené děti se bez empatie a pevné vůle svých milujících rodičů  neobejdou.

Díky moderním lékařským technologiím se rodiče mohou dozvědět už předem, že se jim narodí dítě s určitým handicapem. Jsou pak na tuto skutečnost lépe připraveni.

„Někdo se rozhodne pro přerušení těhotenství, ale mnozí se s tím vyrovnají, zvláště věřící lidé. Říkají: To je život, život je od Boha a Bůh rozhodne,“ pokračuje Miloš Velemínský s tím, že mnohým lidem brání právě náboženství a víra v Boha se postiženého dítěte vzdát.

„Nikdo nejsme schopni určit, jak se bude dítě s předem známými vývojovými vadami  vyvíjet. Těžko se můžeme smířit s tím, že například dítě, které špatně dýchá, odpojíme  od přístroje. Je to etická otázka,“ zdůrazňuje Miloš Velemínský.

„Matky, kterým se má narodit postižené dítě, reagují různě. Rozhoduje u nich láska, především cítí, že je to jejich dítě, které milují,“ zdůrazňuje doktor Miloš Velemínský.

Kniha vznikla díky řadě rozhovorů s rodiči handicapovaných dětí a je zhodnocením průběhu anamnézy u jednotlivých kazuistik. Tyto rodiny byly častými návštěvníky autorovy dětské ordinace a Miloš Velemínský, jak přiznává,  měl tu čest pokládat se za jejich rodinného přítele, který nejen léčil nemocné dítě, ale pomáhal řešit i mnoho dalších problémů.

K hrdinkám knihy Celebritami proti své vůli patří také Jana Lakatošová z Jindřichohradecka, která se před dvěma lety i se svou postiženou dcerou účastnila slavnostního křtu knihy v českobudějovických prostorách Jihočeské univerzity.

„Mám dceru Leonku, která je od narození těžce postižená, prodělala dětskou mozkovou obrnu. Je ležící, nechodí ani nesedí, vůbec nemluví. Všechno za ni musím dělat sama. Krmím ji, přebaluji. K tomu má ještě epilepsii. Když byl Leonce půlrok, odešel od nás její otec, takže jsem na všechno zůstala sama,“ pokračuje Jana Lakatošová.

Příručka chytrých rodičů

Prirucka_chytrych_rodicu_nahled

Stáhněte si zdarma 32stránkovou ilustrovanou Příručku chytrých rodičů, která Vám vysvětlí benefity polohování dětí, pomůže vyhnout se problémům s výběrem pomůcky a spoustu dalšího…




„Je to hodně náročné a vyčerpávající. Musím Leonku nosit, a to je potřeba pořádně zabrat, když holka váží skoro padesát kilogramů. Potřebuji v bytě speciální zařízení, abych mohla s dcerou snadněji manipulovat a přenést ji například do vany. Jenže stojí hodně peněz. Vysvětlovat někomu, jak náročná je péče o postižené dítě, kolik odříkání a práce si vyžádá, by bylo obtížné,“ svěřuje se Jana Lakatošová čtenářům knihy.

„Kdo neprošel stejnou zkušeností, nedokáže si představit, co znamená starat se o těžce postiženého člověka dvacet čtyři hodin denně. My v naší rodině to víme a skutečnost, že je dcera postižená, jsme přijali se vším všudy. Leonka do našeho života patří a není pro nás žádnou přítěží. Naopak, je to naše sluníčko, poklad, milá sestřička a drahá dcera. Všichni ji velmi milujeme,“ dodává Jana Lakatošová s tím, že sílu přijmout nelehký osud jí dodával také vlídný pediatr a bývalý děkan fakulty Miloš Velemínský.


Spokojené děti a jejich rodiče – autentické příběhy