Století Jedle

Společnost v zrcadle soucítění – vztah k „bezmocným“ jako obraz doby – fragmenty příběhů – optimistický film

STOLETÍ JEDLE

V roce 1913 vznikl v Praze na Vyšehradě domov a škola pro deset dětí. Dětí pak přibývalo a byly něčím zvláštní. Lišily se od ostatních. I dospělí tu byli něčím jiní, byť ne tak viditelně jako ty děti. V průběhu století se měnily státy, císařsko-královské mocnářství vystřídala republika, proběhly dvě války, společnost střídala tváře a měnil se i vyšehradský domov.

Na autentických úryvcích příběhů můžeme některé podoby zahlédnout: Atmosféru doby, vztahy mezi lidmi, otevřenost, uzavřenost, světlo, tmu, polotmu, ostrov soucitu i izolace, prostor bezpečí a růstu. Staré fotografie a nové záběry. Některé části těla chybí. Tváře zůstávají. Jména nejsou důležitá. Žádný příběh se neopakuje a všechny mají něco společného.

Dokumentární film Tomáše Škrdlanta (režie, kamera, střih) Michala Turka (hudba), Erika Čipery (druhá kamera, spolupráce na koncepci) a řady dětí i dospělých, které život nějak spojil s Jedličkovým ústavem a školami na Vyšehradě.